Tak nějak v poločase dva-sedmnáct

27. července 2017 v 18:47 | Ell-e |  ..z Existence
Zdravím náhodné kolemjdoucí i mé stálé stalkery. Zdravím opět poněkud později, než by mi bylo milé, ale k vašemu potěšení (no dobrý, tak spíš k mému potěšení) vás aspoň můžu pozdravit jakožto někdo, kdo si může říkat Master.


Ani bych nevěděla, v jaké fázi se zde na blogu zasekl můj život, kdybych se nepodívala, co tu mám za poslední články výplody. A koukám, že jeden z posledních byl o tom, že brečím kvůli škole. To stále trvá, jak jinak. Měla jsem francouzské státnice a čím dál tím méně jsem věřila tomu, že něco opravdu dokončím. Navíc jsem si nadělala do hnízda kvůli české části studia a myslela jsem si, že mě vyhodí. (Původně jsem si myslela, že se budu celý jaro nudit a tak jsem nakonec chodila na dvě brigády, což se později začalo jevit jako poněkud likvidační rozhodnutí.) Tohle všechno se nakumulovalo do relativně krátký doby a já se zas přepla do programu sebedestruce, přestala jsem jíst, spát a začala brečet víc než je u mě zvykem. (I když to musí vypadat, že je to u mně na denním pořádku.) Rodiče kolem mě chodili po špičkách, kupovali mi čokolády a dokonce došlo i na velmi chlácholivé objímání s taťkou, když jsem spouštěla další cyklus breku. (A lidi se mi diví, že jsem se ještě neodstěhovala od maminky a tatínka, pche.) A do toho všeho nám začali zateplovat paneláček a měnit okna. Takže jsem včas odjela do Brníčka, abych mohla nejíst a brainstormingovat společně s další kolegyní. A protože i přes všechny moje strašný stavy stále vlastně věřím v happy endy, z český části studia mě nevyhodili a v půlce června jsem zvládla i ty francouzský státnice, takže ten státnicovej den byl nakonec doclea dost pozitivní, protože brainstorming se S. pomohl (a opět u mě zafungovalo pravidlo, že kdykoliv během studia dostávám nebo si tahám ty nejhorší možný otázky, ale u životně důležitých věcí, jakou státnice jsou, tahám až nezaslouženě skvěle), měla jsem moc hezký kostýmkový šaty (s kohoutí stopou, jsem přece Francouz elegán), váha ukazovala o tři kila méně a tak mi to jakože i docela slušelo (ještě minulý léto, když jsem je kupovala, jsem v nich měla vidět břišana). A ke všemu jsem si zasloužila magisterský diplom od Francouzů. (Frantíci nejsou moc na tituly, takže zatím mě čeká jen diplom. Nicméně bych si to ráda nechala zkusit uznat a přetavit na nějakej ten titulíček.)

No a abych se teď moc nenudila, tak jsem se rozhodla v rámci toho ukončování vysokoškolských studií začít pracovat na plný úvazek. Takže na konci června došlo k tomu, kdy jsem lítala mezi třemi prácemi - furt ty dvě brigády a jedno observování a zaučování. A od července se tak trochu těším z toho, že můj první reálný job je v sektoru a dokonce prakticky v oboru, který studuji a doufám, že v únoru následujícího roku i nějak zdárně dostuduji. Je ze mě státní úředníček, ačkoliv nevím, na jak dlouho, zatím je to tak trochu záskok a před zimou budu doufat, že si mě budou chtít nechat po celou dobu (CIZÍ) mateřské. Pokud se teda sama nerozhodnu utéct, haha. Protože jsem na úřadě slíbila, že se začnu učit německy. (Ahoj, Elwin.) Protože komunikuju se zahraničím a v našem případě se jedná hodně o německy mluvící lidi, takže by to bylo snažší pro nás pro všechny. Aspoň budu mít jazykový euro-combo, no. Každopádně jsem doufala, že touto dobou bude má diplomka vypadat trošku jinak než jak vypadá. Protože momentálně teda spíš nevypadá, nebudu si nic nalhávat. A občas si říkám, že na mě má špatnej vliv moje okolí. Hlavně moji super-nadaní a super-ambiciozní spolužáci. Nebylo by mi líp, kdybych si tak hezky brigádničila na místě, který znám? No, v konečném důsledku asi ne, protože bych si vyčítala, že jsem nechňapla po něčem novém, že ano.
A zjistila jsem, že si vlastně furt přijdu jako ten brigádník. Ptám se, jestli můžu opustit pracoviště a takový voloviny, no. A ono mě tak i dost lidí z úřadu bere, protože jim připadám nějak mladá. To je, myslim, dobrý.

Každopádně, ta tři kila, o která jsem přišla během cca dvou týdnů před státnicema, se mi během jednoho týdnu po nich vrátila. Navíc jsem se odvážila konečně zas navštívit kadeřnici a rozhodla se jí důvěřovat (čehož tentokrát nelituji) a nechala to zkrátit trochu radikálněji, než jsem kdy byla ochotná. A tak mám teda trošku pocit, že mám ještě tlustější obličejíček než předtím. Ale to je už můj každodenní boj s neviditelnýma lícníma kostma.

No, zatím toliko k mým strastem a radostem. Nechci vás zabít na nudu. Ale jedna moje velká radost byl květnovej tripíček do Amsterdamu. Takže ten vás tu čeká a nemine! (Snad) Již brzy.

Jo a zapomněla jsem zmínit, že jsem maková panenka.
Howgh!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Weiler Weiler | Web | 30. července 2017 v 9:48 | Reagovat

Musel jsem si sice vygooglit, co to je kohoutí stopa :D přesto nepochybuji, že ti to náramně slušelo :)
Blahopřání je myslím na místě, i když tě čeká ještě kus práce. Na střední to bylo jednoduchý, tam existoval jedinej milník a to byla maturita. Na vejšce je tak strašně votravný, že když už se ti zdá, že jsi něčeho dosáhla, pořád je tam něco dalšího.
Tak přeju hodně zdaru s diplomkou :)

2 Ježurka Ježurka | Web | 3. srpna 2017 v 9:44 | Reagovat

Jsem ráda, že tvoje období pláče skončilo, jakož i všechny zkoušky úspěšně. A s tou prací to nepřeháněj, všeho s mírou!

3 stuprum stuprum | Web | 5. září 2017 v 15:44 | Reagovat

Máš tak krásné šaty a to, co skrývají!

4 Psychopat Kurumi Bloody Psychopat Kurumi Bloody | Web | 8. září 2017 v 3:42 | Reagovat

Pěkný blog

5 Elwin Elwin | E-mail | Web | 24. září 2017 v 17:27 | Reagovat

Endlich gekommen und gelesen! (máš radost? :D ). Každopádně, hrozně moc ti gatuluju, protože jsi to zvládne neuvěřitelně skvěle, navíc s takovým zápřahem. Nevím, jestli jsem to psala k článku o tom, že pláčeš, ale myslím, že před státnicema jsme brečeli všichni. Jakože fakt všichni! Takže normálka. A prostě upe mega nejvíc GRATULUJUUUUU!!!

Zkracuju, zkracuješ, zkracujeme a určitě jsi kočka. Na výrazný lícní kosti se vyprdni, máme je, jenom jsou jemný a nerušej, chápej!

Tak, doufám, že v práci je to v pohodě a že tě to baví.

Na und endlich - keine Angst, Deutsch kann lustig sein ;) du schaffst das! :*

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 24. září 2017 v 20:56 | Reagovat

[5]: Ty vogo, ještě, že má ten google ten překladač. :D A dík!!
Práci už mám jistou na celou mateřskou a neni to špatný no. :) Nejsem úplně náročnej člověk a do začátku je to rozhodně parádička a v CV se to neztratí. (A k tomu mi platěj tu němčinu, to je zlatej důl, no ne? :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama