Ráno vlakem do Paříže a večer zpět

8. března 2017 v 18:50 | Ell-e |  Život na ERASMU
A už je to tady. Moje krásný zakončení, můj poslední výlet v rámci mého pobývání v Rennes. A kam jinam bych jela, než
do města, ve kterým se už skoro ani neztrácím a který bych mohla navštěvovat znova a znova a znova - do Paříže!
Přiznávám, že bych tam snad ani tentokrát nejela, ačkoliv to bylo vlakem něco málo přes dvě hodiny. (Ale pokud se to nebooklo výrazně dopředu, cena mohla být v klídku 80, 90 éček za cestu. Mně se teda podařilo koupit cca týden před tím cesty za 35 a za 31 euro, což tolik nebolelo. Ale kdybych si byla jistá dřív, mohla jsem platit i polovinu.) Neměla jsem asi úplně s kým jet, navíc furt je človek tak trošku nervozní z toho všeho dění, že jo. Nicméně mi napsala moje kamarádka, která tady v ČR bydlí prakticky vedle mě a která je teď na Erasmu v Litvě, že podniká s jedním kamarádem takovej výlet po Evropě a že budou poslední listopadový víkend v Paříži. Tak co bych se nepřidala, že?



Opět mě čekala sobotní vstávačka v pět hodin ráno (teď o to smutnější, že jsem věděla, že je poslední) a potom troška adrenalinu, protože jsem měla jen pár minutek na přestup z metra na vlak na Paříž, protože jsem jela v takovou hodinu, že jsem jen tak tak zvládala první regulerní bus dne, abych se dostala vůbec na to metro a tím pádem i na vlakáč. Ale stihla jsem to s asi pětiminutovou rezervou a největším problémem bylo nakonec to, že vlaková souprava byla úplně obráceně než co sliboval nákres a tak lidi u vlaku běhali sem a tam a nevěděli, kde je vlastně jejich vagon a místo. Taky jsem moc netušila, ale alepoň jsem poměrně rychle pochopila, že poslední vagon je na místě toho, který měl být první. Na druhou stranu jsem pak zas vůbec nepochopila číslování sedadel a stála v uličce jak idiot. Ale usadila jsem se nakonec dobře.
Vybavená mou milovanou mapou, která už se mi jednou osvědčila, čtečkou s knihou Jako zabít ptáčka, snídaní a přípravou na pondělní obhajobu mé zprávy ze stáže, jsem celé dvě hodiny jízdy doufala, že dnes bude jasno, protože moje plány byly spíše výškové a tím pádem by mlha a šero všechno zkazily. Naplánovala jsem si (respektive nám) místa, na kterých jsem třeba byla, ale tentokrát jsem je chtěla navštívit trošku jiným způsobem.
Do Paříže jsem přijela kolem půl deváté ráno. Přijela jsem na nádraží Montparnasse, vedle kterého se tyčí mrakodrap Montparnasse, který nabízí turistům výhled na paříž z 56. patra. No, nabízí.. Spíš prodává. Za docela draho. Studenti mají samozřejmě slevu a ne malou, ale i přesto jsem platila 12 euro. A to byl důvod, proč jsem tam šla sama, neboť studenti z Litvy na to neměli. :D Nicméně, abych mohla v devět ráno čučet z toho mrakodrapu, musela jsem se nejdřív dostat z nádraží, že jo. Což se začalo jevit jako problém v momentě, kdy jsem si uvědomila, že jsem se na tom nádraží tak trošku ztratila. Asi 15 minut jsem ťapala sem a tak a když jsem konečně našla východ, ukázalo se, že je to někam na plotem obestavěný hřiště, ze kterýho se evidentně dostanu zas jen na to nádraží. No.. :D Nakonec se zadařilo a já mohla čekat před vstupem na věž ještě před otevíračkou v těch devět hodin. Nahoru mě vyvezl super rychlý výtah, který těch 55 (ne 56) pater dal asi do půl minuty. 55. patro je poměrně útulný, je tam restaurace, můžete se draze vyfotit a nakoupit zřejmě dost předražený suvenýry. A ze všech stran můžete přes sklo koukat na Paříž. Která v mém případě vystupovala z mlíka, ale i tak mi přijde, že ty fotky mají něco do sebe a jsem s tím spokojená. Každopádně po svých můžete vylézt do 56. patra, které je nezastřešené a tam začíná teprve ta správná paráda!


Vzadu za Eiffelovkou můžete vidět tmavší obrysy mrakodrapů v La Défense. Alespoň doufám. :)



Toho počasí bylo fakt škoda, protože kdyby svítilo slunce, byly by to úžasný ranní fotky.
Moc dlouho jsem se nezdržela (při čekání na výtah jsem pokecala se sekuriťákem, který předváděl svou zásobu českých frází <3) a chvátala pěšky k Invalidovně, kde jsem měla sraz s J. a jejím tureckým přítelem. Setkání se vydařilo, už tam na mě oba čekali a tak jsme šli dovnitř. Čekala nás docela důkladnější kontrola, kdy jsme museli rozepnout kromě batohů (což je klasika) i bundy. Zdarma (protože jsme mladíci pod 26 let) jsme mrkli do Invalidovny. Vevnitř jsem nikdy nebyla, jen jsem byla u ní. Interiér je dechberoucí.



Uvnitř má být Napoleon. Shodli jsme se, že je beztak uloženej v jedný z těch nohou, protože to by mu velikostně odpovídalo. :D




U Eiffelovky (ale i na jiných místech s velkou fluktuací) hodně chodili lidi s takovýma peticema k podepsání. V tomto případě nevím, o co přesně šlo, repsketive o podporu čeho, ale tyhle věci zásadně odmítám od doby, kdy mě něco takoýho chytlo v Bruselu, kdy slečny předpokládaly, že umím jen anglicky a ne francouzsky a chtěly po mně podepsat něco na pomoc dětem, kde ovšem byla francouzsky připsána kolonka Částka. Takže vy to sice podepíšete, protože to je jediný, co od vás požadují, ale pak vás začnou nutit k tomu, abyste něco přispěli, protože jste se k tomu vlastně jakoby upsali. Jo, třeba je to něco seriozního, ale tyhle přístupy mě odrazují a tak je pak jednodušší dělat, že jste turisti, co neumí ani anglicky, natož francouzsky.

V rámci obrany před terorismem se dá pod Eiffelovku jít pouze přes kontroly jako na letišti a Martova pole jsou oplocená, takže na ty se nedostanete vůbec. Smutný, ale pochopitelný.
Od Eiffelovky jsme zamířili kousek podél řeky, dokud jsme nenarazili na Pont de Bir-Hakeim - most, který můžete znát například z filmu Počátek. Chtěla jsem ho vidět, projít se po něm a sejít z něj na ostrůvek Allée des Cygnes na jehož konci je malá Socha Svobody.
Poté jsme se otočili o 180°a kolem řeky ťapali směr Notre Dame.






U místa nehody Lady Diany...

Obecně byly naším cílem ten den mosty vlastně (a výšlapy do schodů). Zde Pont Neuf (focený z Pont des Arts), po kterém se dostanete na ostrov, kde je Notre Dame.



Pont des Arts - asi víte, jak to dopadlo s těma zámečkama tam. Nyní je zábradlí mostu opět železné, ale mezery jsou vyplněné sklem (fotka níže), takže tam nepřipnete nic. Ale lidi jsou vynalézavý a tak zámky připevňují na lampy, ale i až za zábradlí, jak můžete vidět na fotkách výše.


Nicméně toto, to je na kraji Pont Neuf.

Největší hrozba mého dne v Paříži je zřejmě zachycena zde na fotce. :))

Docela dlouho jsem netušila, že se dá jít nejen do katedrály Notre Dame, ale že se dá vylézt i na ní. Když jsem zjistila, že se na ní vylézt dá, tak jsem zase moc nevěděla kudy. :D Ale po chvilce obcházení jsme našli vstup na věž. Respetive dlouhou frontu k tomu vstupu. Ale zjistili jsme, že vstupné by pro nás bylo opět nulové, tak jsme se rozhodli počkat. Čekali jsme asi něco k hodině, možná míň. A víte co? Tak strašně to za to stálo!! Protože pořizovat fotky z Notre Damu a mít přitom vedle sebe chrliče, to je taky dost boží!



Pohled dovnitř.


Každý chrlič je úplně jiný. A jeden je děsivější než druhý.




Přiznávám se, že si nejsem úplně jistá, ale myslím, že ten mrakodrap na fotce je právě Montparnasse.



Kvůli pocitu, že nás tlačí čas (a že už jsme uťapkaný), jsme metrem popojeli na zastávku Charles de Gaulle Étoile a vylezli pod Vítězným obloukem. Vystáli jsme další frontu, opět jsme nic nezaplatili a po dalším nekonečnu schodů jsme vylezli nahoru na Oblouk. Mimochodem, opět mi trvalo dost dlouho, než jsem zjistila, že i na ten Oblouk se dá lézt.

Uvnitř Vítězného oblouku.

A už úžasný večerní pohled z něj!



Jelikož se jednalo o poslední listopadový víkend, Vánoční trhy už byly na spadnutí. Respektive už tak trošku fungovaly. A nevím, jak moc to ovlivnilo lidi a jejich množství tam, ale když jsme se snažili projít prakticky celou Champs-Élysées, měla jsem fakt asi nejhorší pocit z toho dne. Byly tam NESKUTEČNÝ davy. Mohli jste jít jen s ostatníma lidma, pomalu a jako ovce. Tam, kdyby někdo zaútočil, tak má během vteřiny takových obětí, že si to ani nechcete představovat.. A když jsme se tak brodili tím davem, najednou se u Oblouku naštosovaly snad desítky houkajících policejních aut. Což mi samozřejmě moc nepřidalo. Ale nevím, kam jeli a ani nevím, co se dělo. U Obklouku každopádně nic.
V místě, kde se rozkládaly vánoční vesničky, bylo velký množství kolotočů. A taky tam byly tyhle světla, který mířily do nebe a pak jak kdyby padaly. To bylo efektní, pěkný.
Po určitém vynaloženém úsilí jsme našli vstup do metra, který jsme tam mezi kolotoči hledali, a já jela zase na nádraží Montparnasse, abych se lehce po osmé nalodila na vlak a kolem jedenácté večer konečně nalodila do postele!



Takže i další můj výlet do Paříže dopadl úžasně a stále platí, že si tuto metropol nemůžu vynachválit. Jak jsem už napsala, tentokrát jsem Paříž zažila jinak, Notre Dame i Vítězný oblouk jsem už viděla, ale nikdy jsem na ně nevylezla. A podle toho, co říkala J. s Turkem, tak má Paříž pro studenty parádní výhody. Na což jsem už sama přišla, ale je to zajímavý srovnání, slyšet to právě od nich, neboť projeli Dánskem, Nizozemskem a Belgií a nikde není tak zvykem, jako právě v Paříži, že by mladí na tolika místech neplatili za návštěvu památek a muzeí.


Takže..
Paris, je t'aime
et à bientôt!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. března 2017 v 19:18 | Reagovat

Nádherná Paříž, hlavně ty noční fotky :-) A na to 56 patro bych fakt psychicky neměla :D

2 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 8. března 2017 v 23:35 | Reagovat

Krásné fotky a povídání. Francii mám moc ráda, ale bohužel jsem zvládla jen Dijon, Lyon, Avignon a Perpignan (plus pár malinkatých městeček na samotném jihu při hranici se Španělskem).

3 Ježurka Ježurka | Web | 9. března 2017 v 14:41 | Reagovat

Vidím, že je to tvoje srdeční záležitost. Něco málo jsme taky viděli, byli jsme v Paříži na poznávacím zájezdu, ale to byly fofry, chtěli toho hodně stihnout a nic pořádně. Ale vzpomínám taky ráda.

4 pavel pavel | Web | 10. března 2017 v 11:53 | Reagovat

Hezké fotky a určitě si s to i takového počasí krásně užila. :-)
Co má představovat ta socha pro Dianu?

5 Belluška Belluška | Web | 11. března 2017 v 17:08 | Reagovat

Jsem češka, která žije ve Francii. (už nadobro) Jsem v městě Metz.. tak kdyby jsi měla chuť můžem se sejít a ukázala bych ti, co je tu pěknýho:)

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 15. března 2017 v 16:02 | Reagovat

[2]: No a zrovna tato města mně osobně ve "sbírce" chybí! :)

[3]: No, když jsem tam byla poprvé, tak jsem to měla taky tak. Ale počasí bylo parádní a já měla radost, že jsem KONEČNĚ v Paříži a užila si i to. :)

[4]: No, ve skutečnosti je to replika toho ohně, co drží socha svobody a byl to dar od USA, jestli to dobře chápu. Nicméně nehoda Diany se stala v tunelu, který je hned vedle a pak se ten oheň stal neoficiálním památníkem právě Diany. Takže myslím, že to vzniklo jen díky "fanouškům", no. :)

[5]: Tak to je moc velká škoda, že už jsem zpět v ČR! :( Ale doufám, že se mi ještě zadaří nějaký delší, třeba pracovní, pobyt ve Francii a zkontaktuju tě! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama