Rok, kdy jsem začala brečet kvůli škole

15. února 2017 v 17:56 | Ell-e |  ..z Existence
Zrovna jsem zahlídla, že ke konci roku 2015 jsem napsala článek Rok, kdy jsem začala hopsat. Pro rok 2016 by pak platilo asi to, co vidíte v titulku, tedy, že šlo o rok, kdy se ze mě stala fňukna kvůli škole. Ale něco za něco, byl to rok, kterej mně osobně asi nejvíc obohatil, kdy jsem toho strašně moc zažila a je to rok, za kterej jsem moc ráda. A teda to byl rok, kterej neměl 365 dní, ale snad jen 200.




Jako asi je to trapný, ale fakt se to neslo jen v tématu školy. Ukousla jsem si velký sousto a jsem tomu vlastně ráda, protože jsem se alespoň dostala do kolektivu, kterej vás prostě táhne. A to se vyplatí. Horší to pak je, když se začnete s ostatníma srovnávat. A když poděláte jednu věc za druhou. To pak voláte mamice a brečíte, že jste blbý. Na což vám přijde odpověď, že blbý fakt jste, protože brečíte. A výtka, že se nemáte shazovat a zabrat. OK. Tak jsem zabrala a nakonec to přežila bez další újmy. Pominu-li lehká psychická zhroucení a naprostou ztrátu volného času. Víkendy, kdy se snažíte porozumět milionu grafů, nejsou moc zábavný. Naštěstí jsem tu dobu začala chodit na yogu a je fakt, že mě ta hodinka a půl týdně pod taktovkou velmi sympatického jogína vždycky zklidnila. Na jednu stranu. Na druhou stranu jsem byla smutná i z tý yogy, páč jsem zjistila, že plno značně postarších lidí je ohebějších než já. Což neni vlastně nijak těžký.
Ale v závislosti na tomto všem jsem se rozhodla, že rok 2017 nebude rokem, kdy zaútočím na získání inženýrského titulu a vyčkám do začátku roku 2018. Nechci, aby mi hráblo a myslím, že voraz si zasloužím. Zároveň jsem došla k bodu, kdy moje studia skončí, ačkoliv jsem se celý dětství viděla minimálně s doktorátem. Momentálně toho mám fakt docela dost, protože co se týče francouzských zkoušek, tak se snad polovina vyučujících rozhodla, že bude zadávat otázky mimo probíraná téma. wtf A moje výsledky odpovídaj mýmu překvapení při zahlédnutí zadání. Je ze sebe opět zle a doufám, že mě k těm francouzským státnicím v červnu pustí. (Ty jsou jedním ze dvou důvodů, proč odsouvám ty český státnice.)

Přijde mi, že tohle všechno možná zní tak, že jsem dost depresivní, což je paradox s ohledem na to, že jsem tento rok plno lidí uklidňovala. Oni snad asi i chtějí, abych je uklidňovala, protože se asi zdá, že jsem jako dost v pohodě. Nevím, no.

Ale asi se na tento rok těším. Mám slíbenej Amsterdam, snad i Barcelonu - ačkoliv těžko říct, jestli zvládneme obojí. A koupila jsem si lístky na Colours. A tak doufám, že ohlásí ty Radiohead, protože jestli ne, tak.. nevim. :D

Už asi třetí týden jsem doma a poměrně se válím. Z čehož mám další depky, protože asi jak jsem zvyklá na to tempo, který bylo poslední dobou nasazený, tak mi teď přijde, že je ten život takovej nevyužitej. :D Ale to se už pomalu mění. Přichází cvičení, rýsuje se miniprácička navíc, začnu s diplomkou.
A už jsem bohužel začala opět více číst a čtu na úkor (vysněné) přípravy do školy. To je přesně ten důvod, proč teď v posledních letech obecně už tolik nečtu - je to pak totiž další možnost prokrastinace. Za zmínku stojí, že jsem přečetla konečně Jako zabít ptáčka od Harper Lee, což je fakt pecička, určitě doporučuju! Narozdíl do knihy Nahý oběd od Williama Burroughse, který jsem přestala číst v polovině a už se k němu nevrátím. Never ever. Nedávala jsem to. Fuj. (Takže rok 2016 přinesl historicky druhou nedočtenou knihu v mém životě.) A teď čtu Choke od Palahniuka. Toho chlapa miluju, fakt. Sice se s tím lopotím anglicky, protože česky se mi to nepodařilo sehnat, ale to nevadí. On mívá souvětí krátká a já aspoň potrénuju. :)

Here at St. Anthony's, they have to close the curtains before it gets dark, since if a resident sees themself reflected in a window they'll think somebody's peeping in at them. It's called "sun-downing". When all the old folks get crazy at sunset.

A jak mnozí víte, byla jsem tři měsíce ve Francii na stáži. To byl zatím asi hřeb mého života. Samozřejmě je unavující chodit do práce a přemýšlet v jiném jazyce, ale den ode dne to bylo lepší a lepší, lidi jsem tam měla úžasný a když si na ně dnes vzpomenu, zatlačuju slzičku. Dost jsem toho procestovala po celé Bretani, poznala určitý charakteristický rysy mnohých národností a zas čuchla k tomu, že když máte aspoň nějaký finanční prostředky, je tak jednoduchý vzít batoh a sebrat se a jet něco objevovat. Teď mi to fakt moc chybí. Všechno.

Když se to shrne dohromady, tak ten dnešní článek vypadá určitě hodně ufňukaně. Ale asi jsem měla potřebu to tak napsat. Ve skutečnosti jsem relativně spokojená s vývojem událostí, protože vlastně není důvod nebýt.

-----

Co se blogu týče, dobrá zpráva je, že jsem toho v roce 2016 vydala více než v roce 2015. Špatná zpráva je, že to bylo jen o jeden článek a tudíž toho bylo 16. A to jen díky tomu, že mám plno výletnických článků s fotkama. Což průměrnému blogovému návštěvníkovi vlastně ani moc nevadí, že jo - málo textu, hodně fotek. Nenáročná blogová návštěva. Na rozdíl od dnešního blemcu. .)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 19:01 | Reagovat

Ale není ufňukaní, každý se někdy potřebuje pořádně vypsat ze všeho :)

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 15. února 2017 v 20:42 | Reagovat

Myslím, že u každého přijde moment, kdy začne brečet kvůli škole. Dovedu si dost zhruba představit, jak brutálně náročný rok jsi prožila. Ale jsem na tebe zároveň ohromně pyšná, protože jsi ho nejen přežila, ale přímo zvládla! Spoustu věcí ses naučila, poznala nová místa,... 😃 A to je skvělé! Ty jsi skvělá!!!
Odklad je dobrý nápad, nemusíš kvůli třem písmenům zešílet!

A jako abys věděla, mně by se líbilo víc takovýchto článků!!! Mám děsně ráda i ty fotkový, ale... Chápeš!!!

3 Weiler Weiler | Web | 15. února 2017 v 20:45 | Reagovat

Rozhodně nezní ufňukaně. Ba naopak. Zní to, jako když sis to fňukání aspoň na chvíli odbyla.
Život není fajn. Ale dle mýho je celkem fajn, když si to člověk uvědomí a podle toho se zařídí :) Ty jsi ještě k tomu stihla procestovat svět! Víš, někteří z nás mají ze školy pocity podobný, ale ani ten zadek z domova nezvedli :D

4 Patrik Gajdoš Patrik Gajdoš | E-mail | Web | 18. února 2017 v 17:46 | Reagovat

Podle mě ti tu stáž může hodně lidí závidět a rozhodně bych neřekl, že zníš nějak ufnukaně.

Do studia ti nevidím, ale jestli sama cítíš, že bys ty státnice nedávala, je to odsunutí logickej krok. Budu držet palce, ať to vyjde. :-)

Je každopádně zajímavé číst, kam se někteří z nás od střední posunuli.

5 Lenin Lenin | Web | 24. února 2017 v 14:48 | Reagovat

Já tě obdivuju. Fakt. Děláš všechno, z čeho já měla, mám a vždycky budu mít hrůzu - studuješ, cestuješ, žiješ v cizích zemích a mluvíš tam jejich jazykem! Já už bych byla 43x zhroucená a v depresích. :D Nechápu, že na to máš ještě pořád nervy. Mě už by do školy nikdo nedostal ani párem volů. Co párem, ani tuctem. Ani veletuctem!

Toho inženýra dáš. :)

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 1. března 2017 v 13:40 | Reagovat

[2]: Díky! A díky! :)) Zkusím se polepšit. :D

[3]: Kéž by svět! :)

[4]: Páťo, díky. :) (Přiznávám, že nemám ráda, když mě čtou lidi, který znám v první řadě osobně. Z nějakýho důvodu mi ty nevadíš. A to je dobře pro nás oba. :D)

[5]: Tak to já už jsem taky byla. :D Tak ale víš co, ty ses zas rozhodla založit rodinu, to obdivuju já zas trošku, a bojím se, že až se to pro to rozhodnu já, tak bude pozdě. :D

[1]: Děkuju za komentář. :)

7 Ježurka Ježurka | Web | 3. března 2017 v 15:13 | Reagovat

Mně ten článek zas tak ufňukaný nepřijde, prostě ses vypsala ze všeho, jsi dobrá studentka, dost jsi toho procestovala a tak ti přeji, aby to vše vyšlo tak, jak sis to naplánovala. A ty to dáš, já ti věřím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama