Žiju ve městě (ze) slaného karamelu

18. září 2016 v 16:06 | Ell-e |  Život na ERASMU
Už ani nevím, kdy tu byl naposled nějaký aktuální článek, který bych zachycoval to, co se mi zrovna v životě děje. Ale co, to už je asi taková vysokoškolská klasika obecně, co tak koukám. Nicméně konec řečiček kolem, protože těch keců tu dnes bude ještě až kam!

Nadpis článku není žádný nesmysl. Momentálně totiž pobývám ve Francii a to ve městě Rennes. Ve zdejším regionu jsou ujetý na slaný máslo, s čímž jde ruku v ruce vysoká konzumace slaného karamelu. Já miluju karamel. A miluju slaný karamel. Merde. Stále ještě odolávám obrovským lahvím, ze kterých si můžete stříkat litry slaného karamelu na cokoliv a zatím jsem si koupila jen pár plněných palačinek. (Ale statečně to doháním konzumací briošek. <3)



A co tu vlastně dělám? V podstatě jsem tu na Erasmu. Akorát, že tu úplně tak nestuduju, ale spíš stážuju a studuju jenom v pondělí. Náš obor je tak totiž postavenej, možná už víte, že studuju tak jakože dvojmo (česká/francouzská část). No a v rámci naěich osnov je povinností absolvovat tříměsíční stáž ve Francii. Instituce, který se podílejí na tom našem oboru, se postaraly o přidělení stáže, takže v tomhle je to fakt zlatý, protože kdo by sám byl schopnej si najít zahraniční stáž a ještě ke všemu placenou? Takže jsme tu celý obor, což je teda 15 lidí a každý pracujeme jinde, což je skvělý pro to, abychom si každý individuálně potrénoval své jazykové dovednosti. (Horší je, že jedna holka pracuje a v Nantes, takže tam i bydlí a za námi jen dojíždí, když je v pondělí škola.)
U mě v práci je to fajn, pracuju s příjemnýma lidma, kterým rozumím a kteří mi pomáhají dokončovat myšlenky. :D Máme tu fajn kolej, tedy takovou francouzskou klasiku, kdy každý bydlí sám na pidi-pokojíku, takže večer můžeme individuálně odpočívat. A to je super, o tom žádná. Ono celkově si všímáme rozdílu mezi klasickýma erasmákama (=studentama) a námi (=stážisty). My večer oceníme klid a spánek, abychom byli druhý den v pohodě, což klasický studenti moc neřeší, protože to pro ně (minimálně zatím) neni náročný tolik, jako pro nás. (A třeba takoví Španělé mi to rozjíždějí každej večer na kuchyňce. Naštěstí ta se ale každý večer v jedenác zamyká, takže pak je relativně klid. A fakt díky za to, protože můj pokoj je přímo proti kuchyňce, achich.) Za ty první týdny je pro mě dost náročný neustále přemýšlet francouzsky, mluvit francouzsky, plnit úkoly, studovat vše, co je třeba, abych mohla v práci fungovat. Já třeba pracuju každý den od devíti do šesti a v rámci této pracovní doby mám nárok na pauzu na oběd o délce jedné a půl hodiny. Což neni zas až tak špatný, protože i když takhle v týdnu pracuju dýl než moji spolužáci, tak v pátek končím ve dvanáct, což mi slouží jako časová kompenzace a nikdo takto brzo nekončí. Vždycky v týdnu si říkám, že bych teda radši pracovala do pěti a pak v pátek i odpoledne, ale na konci týdne mi zas a znova dojde, že tohle řešení má hodně co do sebe a nakonec jsem s tím spokojená. V práci se snažím být příjemná, co to jde, občas mám pocit, že to hraničí s lezením do zadku, ale ta slušnost mezi lidmi je tu trošku na vyšší úrovni, takže asi cajk. :D Neustále se ptám, co můžu udělat, protože zatím pro mě moc úkolů nemají a věřte mi, že nic nedělat je fakt běs, protože pak tam reálně usínám. Když mi dají úkol, tak se ptají, jestli to jako jde, jestli se mi to chce dělat a tak klasicky odpovídám, že pokud je to dobrý pro mě (delegovat mi tuhle činnost), tak pak je to dobrý i pro mě. Taky co jinýho, že jo. :))


Každopádně se tu od nás tedy očekává téměř denní docházení do práce, pár dní strávených ve škole, psání zprávy ze stáže, která je ke konci pobytu odevzdána a obhajována před vyučujícími z institutu a vedoucím z práce a navíc bychom měli už začít pracovat na diplomce. V prosinci odchodit pár českých předmětů v Brně, do 6.1. uzavřít francouzský zkouškový, což je tak 6 předmětů a přes zbytek zkouškovýho dodělat český zkoušky plus obhájit nějakej progres na diplomce. A já říkám noooooo waaaaay! Pro mě osobně tohle všechno nepokládám za realizovatelný. Tahle škola mě vyšťavuje měsíc co měsíc, pokulhávám za vším, co jde a chci aspoň jednu věc udělat tak, abych se za to nemusela stydět. A tak kalkuluju s půlročním prodlužováním a relativně příjemný rozložením povinností. V červnu udělám francouzský státnice a pak až v lednu obhájím a udělám ty český. A i tak bude stále co dělat. :D Mladá jsem na to dost, vzhledem k tomu, že jsem ještě neprodlužovala, a za ty dva tituly to stojí.

kolej

Ale máme se tu hezky. Do tohoto týdne tu bylo ještě docela horko, protože tohle léto bylo v Bretani abnormálně teplý a všichni jsou tu z toho rozhozený. Hezký počasí mi dovolilo si užít už dva krásný výlety, který vám tady určitě ještě ukážu. Město je krásný, líbí se mi víc než to z předešlýho Erasmu (Arras), protože je tady toho víc k vidění a je to takový čistější či jak to říct. Ještě je tu takovej trošku mořskej vzduch, takže mám hezčí pleť. Na druhou stranu tu mám docela nechutný vlasy. A tak to má každej, respektive spíš každá. Lidi jsou tu obecně dost příjemní, i když prý se začátkem klasikýho bretaňskýho počasí se to zhorší, tak jsem teda zvědavá.
Atmosféra je tu taky v pohodě. Jakože ohledně nějaký paniky z teroristů. V této oblasti se ještě nic nepřihodilo, každopádně pravidlně vídávám skupinky vojáků, kteří dohlížejí na situaci ve městě a pokud se tu organizuje nějaká akce, což my v práci teď děláme, tak se hodně dbá na opatření, aby se předešlo potenciálním útokům. A to my, pěkně prosím, organizujeme přednášku v jedný přednáškový místnosti na téma zdravé výživy (a to vše v rámci Gurmánského festivalu) a už jen kvůli tý nutriční přenášce děláme opatření, jak kdyby to byl nějakej rockovej koncert.
A situace na letišti CDG v Paříži taky docela v pohodě. Přiznávám, že toho letiště jsem se docela bála, ale nakonec jsme přilétli až na terminál 3, což je takovej malej a klidnej terminál, takže to nebylo ani nijak nebezpečný, ale kontrolovaný jsme tam byli přísně po tom příletu, což na mě působilo dost uklidňujícím dojmem. A přemístění na terminál 2, odkud jezdí TGV, proběhlo taky dost klidně. Ale já byla nějakým způsobem připravená snad na nejhorší, takže proto jsem možná byla tak překvapená, jaký je to klídeček.

A ono vlastně.. Pokud se vrátím ještě k mému poslednímu ránu v ČR, těžko mohlo být něco horší než má cesta na letiště v Praze. To, že jsem den předtí začala trošku plašit, protože jsem se docela vykašlala na balení a balila hooodně pozvolna, protože jsem si myslela, že jsem nějaká zkušená nebo co, to přejdu. Ráno jsme měli jet autem mého přítele, protože má dálniční známku a je lepší než to naše. Jenže začala průtrž mračen a po nastartování jeho auta přestaly fungovat stěrače. Tak jsme s taťkou a bráchou přehodili věci do našeho auta a museli jsme se vrátit k původnímu plánu - tedy jet po neplacených úsecích. Ale v pohodě. U Jílového u Prahy se ale stalo něco, co se nám prostě běžně neděje a my ladně skončili v příkopě. Evidentně se nám dostala voda do vzorku pneumatiky a auto přestalo poslouchat a následně se nedala vybrat zatáčka. Nikomu se nic nestalo a ani autu ne, ale ten příkop byl dost strmej a nedalo se vyjet. Začala jsem panikařit, že jsem prostě v prdeli a že se nedostanu na letiště, že mi propadne letenka i jízdenka, že prostě nevim, jak se dostat to tý podělaný Bretaně. Ale to dopoledne mi zároveň vrátilo víru v lidstvo. Nevěřili byste, kolik lidí nám zastavilo a ptalo se, jestli jsme OK a jestli nechceme nějak pomoct. Nakonec to dopadlo tak, že mě vzali do auta dva lidi a že mě vemou aspoň do Prahy, třeba někam na metro. Huf huf. Každopádně.. ti dva byli moc milý a relativně známí hudebníci, jeho můžete vídat například na Karlově mostě v jednom skvělým bandu a jí čas od času u Sto zvířat. Den byl čím dal tím zajímavější. Nakonec mě ona hodila až na letiště, kam jsem teda dorazila v krásný čas. Nevím, jestli si uvědomují, jak moc jsem jim vděčná a že mi fakt zachránili zadek!

No, říkala jsem si, jestli nebyla všechno jen nějaká znamení, že sem nemám jezdit. Třeba, že spadne letadlo nebo že dnes budou útoky na letišti nebo tak něco. Ale to nejhorší z cesty už bylo opravdu za mnou a já jsem tady a dost mě to tu baví. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. září 2016 v 16:18 | Reagovat

Nádherné fotografie, a ten karamel bych si moc ráda dala taky 8-)

2 Ježurka Ježurka | Web | 18. září 2016 v 17:04 | Reagovat

Vidím, že jsi spokojená a věřím, že ti to i hodně dá. Nádherné fotky a tříměsíční stáž - to je dost dobrý. Moc ti to přeji.

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 18. září 2016 v 17:36 | Reagovat

Jako říkala jsem si, co s tebou je, že nepíšeš. Ale pak jsem si zas říkala, že sakra, ta tvoje škola je totálně šílená, takže určitě rotuješ. A taky že jo. Ale hele, tohle zní fakt perfektně! Jednak závidím zahraničí, navíc Francie :) A ty fotky to ještě krásně dokreslily. Každopádně. Cesta na letiště byla teda fakt brutální, ale koukni, dopadlo to dobře a ještě jsi poznala dva známé lidi! Wow prostě :)))

Na druhou stranu nechápu, jak dáváš práci a školu. To je na mě moc, fakt jo. A vůbec se nedivím, že uvažuješ nad prodloužením, za zhroucení to fakt nestojí ;) jazyk se poddá a ty to víš :) vydrž, pak budeš zas hrozně smutná, že to je za tebou :D klasika :D

Takže užívej, dokud to jde. Doufám, že vůbec ten pobyt bude děsně super! A spoustu krásných zážitků :)

4 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 19. září 2016 v 19:24 | Reagovat

[2]: Moc děkuju! :)

[3]: No, ono kdy já jsem za poslední tak dva - tři roky nějak pořádně psala, že jo.. :D Tak ono se to dá dohromady dávat, je to tak i nastavený, aby se to nekrylo a tak. A moc dík, zkusím z toho teď vytřískat maximum, protože je to nejspíš naposled. :)

5 ANNihilation ANNihilation | Web | 1. října 2016 v 9:35 | Reagovat

Zní to v pohodě, ale možná jsem celý článek nevnímala, protože jsem pořád přemýšlela jen nad tím karamelem.. Jak sakra chutná slaný karamel? :D

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 1. října 2016 v 22:55 | Reagovat

[5]: :D Velmi dobře! Povezu domů karamelky, protože to prej nikdo neví, což si myslím, že je nesmysl, já mám pocit, že tu chuť už znám. Takže když se mi jich vejde dost, ráda ti nějaký aspoň pošlu a uvidíš, že to je hrozný žrádlo. :D Je to prostě fakt taková hutná chuť karamelu. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama