Ani nevim, co všechno sem napsat.

Ale moc se ta maturita nepředvedla, mám jen kilo a půl dole..

Ale důležitý je to, že.. MÁM TO! (Sice ano, čekám na výsledky slohů, ale těm věříím, nemyslím si, že jsem něco zvoslila..)

A pro začátek jedna fotka před zrcadlem, abyste viděli, jak moc inteligentní jsem!

Oh God, nejen, že se dokážu vystresovat sama, když chci, ale oni mě musí stresovat i moji spolužáci a to tím, že se na FB stresují, že umí JEN 3 MATURITNÍ OTÁZKY Z EKONOMIKY. No ať mi políbí voko, já EKO ještě ani neotevřela!

Protože se momentálně zaměřuji na příjmačky do Brna. A jak furt čučim do monitoru, tak mi pak večer jdou oči šejdrem. Ale je to moje chyba. Kdybych dělala JEN ty příjmačky, tak tu nevysedávám denně tak dlouho.

Já vlastně ani nevim, co se děje. Sama dost dobře vím, jak jsem v háji, že na všechno je už pořádně pozdě, ale ještě nemám ten řádnej pocit, že jsem pod tlakem. Víte, ten pocit, kterej potřebuju mít, abych začala kmitat. A kdy to jako přijde? Přesně týden před ústníma? To pak stíhám velký kulový..

Nicméně, i když jsem tímhle trochu rozladila celou strukturu článku, jdu ho teď srovnat do časových pásem.

Co to má být za nadpis? To má být jako to, že jsme měli v úterý poslední zvonění (jsme na škole tři třídy čtvrťáků, tak si to musíme rozendat) a zítra si jdu pro vysvědčení, příští sobotu mám první srovnávačky, v tom týdnu na to písemnou češtinu a angličtinu, v neděli šestého příjmačky do Brna a za měsíc už je po všem! Chápete to? Já ne. Jestli jsem tu někomu přišla v pohodě, tak právě teď, když už mám před sebou rozpis ústních maturit, začínám upadat do depresí, jak jsem v HAJZLU. Snažím se smolit prezentaci na obhajobu, nicméně co se tohoto týče, dobrej pocit po odevzdání práce nenastal, protože, nevím proč, mám pocit, že na mě paní učitelka kouká nehezky a honí mě po nocích sny, kterak mi za práci navrhla trojku a já teď musim obhajovat jako divá. Ale jak už jsem tu možná někdy psala, já budu ráda i za tu čtyrku, protože obhájit něco, co pro vás po sepsání práce zůstalo prostě něčím neidentifikovatelným, to musí bejt prostě epický.. A to taky bude.

Tak aby to tady zas až tak neumíralo, zúčastním se po čase zase TT, protože vám mám co ukázat.

Pro začátek pár slov, fakt jen pár, protože nemá smysl to víc rozepisovat, protože předpokládám, že už někdy v minulosti jsem tu poplakávala, kterak Velikonoce nemám ráda a pokud jsem to sem do blogu ještě nevrhla, nebojte, mám na to ještě takových let, takže - to přijde.

Nicméně..

..neboli lamátko! Vlastně je to takový volný pokračování těchto fotek.

Byli jsme na návštěvě u prarodičů a zjistili jsme, že "lamy" maj mládě, tak tady je. Přijde mi takový zvláštní, těma flíčkama okolo očí, že ty oči vlastně ani vidět nemá. :)

Dnešní úspěchy?
Když pominu školu, kde nám paní učitelka dala písemku na maturitní otázky z EKO (což jsme nečekali) (a což se dá označit spíš jako "úspěch" než úspěch), tak odpoledne bylo zajímajícní.

Tak se mi zdá, že na tomhle blogu se začíná projevovat maturita. Což je docela zvláštní, protože toho rozhodně nedělám tolik, kolik bych chtěla nebo si představovala. Vlastně prostě dělám, že dělám..

Takže, abyste věděli, já se už rozhodla. Už dávno. (Tedy před týdem.) Kdo chce vědět, o čem přesně je řeč, může si počíst tady, kdo tak úplně ne, tak ve zkratce jde o výběr VŠ.

My čtvrťáci teď máme čas, kdy se musíme rozhodovat, co dál. Já mám teď čas, kdy opravdu nevím (nevím, nevím, nevím!!), co dál.. Posledních pár dní řeším opravdový dilema a nevím, jak to vyřešit. Rodiče mi nechávají volnou ruku, za což jsem šťastná, že mě nechtěj omezovat v mojí budoucnosti, ale teď bych možná potřebovala nějak usměrnit.